Nokturno - koncert k jubileu violoncellového virtuóza a skladatele Antonína Krafta (1749-1820), Vilímec / Hošek / Hošková, 3.7.2019
Nokturno - koncert k jubileu violoncellového virtuóza a skladatele Antonína Krafta (1749-1820), Vilímec / Hošek / Hošková, 3.7.2019

V rubrice „Historická ohlédnutí“ ve Wiener allgemeine Musikalische-Zeitung stojí ke dni 28. srpna 1841 stručná noticka: „Roku 1820 zemřel ve Vídni sedmdesátiletý první violoncellista kapely knížete Lobkowitze Anton Kraft. V kompozici byl žákem Haydnovým a jeho skladeb si onehdy hudebníci velmi cenili.“ Dvacet let po smrti obsáhla vzpomínka na Antonína Krafta dvě stručné věty, a ještě dnes přebírají různé informační zdroje ze zastaralých lexikonů chybný údaj o roce jeho narození, které ho dělají o tři roky mladším. Druhou stránku uchovávání paměti představuje fakt, že se Kraftovi připisoval Koncert pro violoncello D dur Josepha Haydna. Haydn jej pro Krafta, svého kolegu v esterházyovské kapele, zkomponoval, a omyl zřejmě způsobilo nedorozumění, záměna předložky „pro“ za „od“; omyl byl uveden na pravou míru až v polovině 20. století. Přesto se dá předpokládat, že se na podobě sólového partu Kraft výrazně podílel. Kraftovo umění violoncellové hry vysoce oceňoval Ludwig van Beethoven a další současníci a hodnotu má i jeho nevelká kompoziční pozůstalost. Není nijak překvapivé, že obsahuje především skladby určené vlastnímu nástroji.

Antonín (Anton) Kraft se narodil 30. prosince 1749 v Rokycanech. Hudební základy mu předal jeho otec, povoláním sládek a amatérský hudebník, jemuž nebyla cizí ctižádost, aby se jeho syn dostal společensky výš. Antonín Kraft vystudoval gymnázium a roku 1769 se zapsal na pražskou univerzitu. Ve violoncellistovi křižovnického chrámu Franze J. Wernera nalezl učitele, u nějž se zdokonaloval v hudbě. Za dalším studiem odešel do Vídně, kde jej však už hudba zcela získala. Roku 1778 se stal Kraft prvním violoncellistou v kapele knížete Paula II. Antona von Esterházy a jejím členem zůstal až roku 1790, kdy byla po smrti knížecího nástupce, Nikolause I. Josepha, kapela rozpuštěna. Setkání s Josephem Haydnem, který v ní působil od roku 1766 jako kapelník, přineslo oboustrannou inspiraci. V Kraftově tvorbě je zřetelný Haydnův vliv, a Haydnovi dodávalo impuls Kraftovo interpretační umění. Duo pro dvě violoncella D dur Josepha Haydna patří k celé řadě kasací a divertiment pro nejrůznější obsazení, tedy ke skladbám psaným pro běžný provoz v rodinném sídle Esterházyů v Eisenstadtu a na jejich zámku Esterháza v Burgenlandu, vybudovaném roku 1760. Duo vzniklo kolem roku 1770, osm let před tím, než do esterházyovské kapely přišel Antonín Kraft, jistě ho však v následujících letech sám mnohokrát hrál a inspiroval se pro vlastní skladby téhož obsazení. Kraft hrál také na baryton, šestistrunný nástroj s různým počtem rezonančních strun, který měl kníže Esterházy ve zvláštní oblibě.

Když byla po smrti knížete Nikolause esterházyovská kapela rozpuštěna, vystřídal Kraft kapely knížete Antona Grassalkowiche a Josepha Lobkowitze, vystupoval také pro knížete Karla Lichnowského a krátce byl členem Schuppanzighova kvarteta, prvního souboru tohoto obsazení ve Vídni, pořádajícího veřejné koncerty. Krátce před smrtí se stal Kraft prvním učitelem violoncellové hry na vídeňské konzervatoři Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). V rodinné tradici pokračovali jako violoncellisté i Kraftovi synové Nicolaus (1778–1853) a Friedrich Anton (1807–1874).

Kolem roku 1780 podnikl Kraft několik koncertních cest. Roku 1789 se v Drážďanech sešel s Wolfgangem Amadeem Mozartem a vystoupil s ním u tamního dvora. Mozart sděloval v dopise své ženě do Vídně: „Zahráli jsme spolu s Antonem Teyberem (který je tu, jak víš, varhaníkem) a s panem Kraftem (violoncellistou knížete Esterházyho), který je tu se svým synem. Já jsem k té malé muzice přispěl triem, které jsem napsal pro pana Puchberga. Docela se to dalo poslouchat.“ Anton Teyber (1756–1822) pocházel z rodiny spřátelené s Mozartovými a od roku 1787 byl v Drážďanech dvorním varhaníkem. Mozartova zpráva se týká společného vystoupení 13. dubna 1789, při němž bylo provedeno Mozartovo Divertimento pro smyčcové trio Es dur; Teyber hrál part houslí a Mozart violový part. Skladba vznikla koncem léta 1788, a jak Mozart uvádí, zkomponoval ji pro bratra zednáře Michaela Puchberga, který mu vícekrát finančně vypomohl. V dopise Konstanci Mozart dodává, že následujícího dne dostal za svá vystoupení u dvora „opravdu krásnou dózu“. O stu dukátech, které dóza obsahovala, v dopise Konstanci pomlčel, hovoří však o nich záznamy drážďanského dvora, z nichž také vyplývá, že honorář Antonína Krafta, který se svým jedenáctiletým synem Nikolausem provedl „dvojsonáty pro violoncello“, byl poloviční. Mezi oněmi dvojsonátami musela být i dnes uváděná Sonáta C durTrois sonatas op. 1, které vyšly následujícího roku tiskem v berlínském nakladatelství J. J. Hummela. Trois grand duos concertantspro housle a violoncello op. 3 vyšly pravděpodobně roku 1792 v Lipsku; dochovaný účetní doklad z roku 1795 dokumentuje Kraftovo vystoupení spolu s houslistou lobkovické kapely Antonem Sieglem ve Schwarzenberském paláci ve Vídni a dobový tisk skladby se dodnes nachází mezi hudebninami schwarzenberského archivu. Název „basetl“ čili basička, který je uveden na českém titulu Kraftova Dua pro housle a violoncello C dur, se užíval ještě v polovině 19. století, než se obecně v češtině vžil italský název nástroje.

Vlasta Reittererová

Miroslav Vilímec – housle

Po řadě úspěchů v houslových soutěžích a absolvování AMU v Praze ve třídě Prof. V. Snítila, žáka Jaroslava Kociana, byl přijat do skupiny 1. houslí České filharmonie, kde v letech 1982–1987 působil jako zástupce koncertního mistra a od roku 1992 jako koncertní mistr. Sólově účinkoval téměř se všemi českými orchestry. S Českou filharmonií spolupracuje také jako sólista. Mimořádný ohlas vzbudilo jeho provedení třívětého Paganiniho Koncertu D dur a Koncertu B dur č. 4 Jana Kubelíka za účasti slavného Rafaela Kubelíka, obojí pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Václava Neumanna. S ČF provedl i Lalovu Španělskou symfonii, Koncert h moll č. 3 C. Saint-Saense, Sukovu Fantazii, Mozartův koncert A dur aj. S ČF pořídil též nahrávku houslového koncertu Viléma Petrželky. Je uměleckým vedoucím komorního orchestru Harmony Prague. Komorní hře se věnuje zejména ve spolupráci se svým bratrem, klavíristou Vladislavem Vilímcem. Společně uvádějí skladby Jana Kubelíka. Pravidelně spolupracuje s akordeonistkou Jarmilou Vlachovou, harfistkou Janou Bouškovou a v rodinném houslovém souboru Tre Violini s manželkou Jitkou Novákovou a synem LiboremVilímcem. Založil Společnost Jana Kubelíka, které je předsedou. Každoročně organizuje festival Hudba v synagogách plzeňského regionu. Uskutečnil mnoho interpretačních kurzů (např. při Mezinárodní hudební akademii v Plzni). Věnuje se také kompozici: 24 Capricí, inspirovaných Nicolo Paganinim, Bachaniniana k poctě J. S. Bacha i N. Paganiniho aj. Hraje na nástroj Nicolase Lupota z roku 1810 a Otakara Františka Špidlena z roku 1920.


Dominika Weiss Hošková – violoncello

Po studiích na Pražské konzervatoři (prof. V. Jírovec, prof. V. Kočí) a soukromých lekcích  u prof. Miloše Sádla pokračovala na AMU v Praze, kde absolvovala ve třídě svého otce doc. Jiřího Hoška. Studovala na Jerusalem Academy of Music and Dance (prof. Zvi Plesser – violoncello, prof. Avi Abramovic – komorní hudba). Dominika Hošková se stala nejmladší českou účastnicí Mezinárodní soutěže Pražského jara 2000. Nadace Český hudební fond ji ocenila udělením stipendia pro nejúspěšnější studenty a v roce 2006 ji nominovala na Prémiovou listinu ČHF pro nejlepší mladé interprety. Získala absolutní vítězství ve všeoborové smyčcové soutěži „The competition in memory of David Gritz“ v Izraeli a 1. cenu v „The Rose Choron Chamber Music Competition“ v roce2009. Absolvovala mistrovské kurzy u Csaby Onczay, Jeana-Marie Gamarda, Dudu Selly, Zvi Plessera, Hilela Zoriho nebo Itzhaka Perlmana. Pravidelně koncertuje s předními českými a izraelskými orchestry, hostuje na mezinárodních festivalech (Pražské jaro aj.), vystupuje na sólových recitálech. Její aktivity byly oceněny udělením Stříbrné medaile Senátu Parlamentu ČR za šíření dobrého jména a tradic České republiky ve Státě Izrael. 


Jiří Hošek – violoncello

Je absolventem Pražské konzervatoře, kde studoval v letech 1970-75 hru na violoncello ve třídě prof. Dr. Pravoslava Sádlo-Páva a Hudební fakulty AMU v Praze kde v letech 1975-1980 studoval hru na violoncello ve třídě prof. Miloša Sádla. Další školení pokračovalo půlroční stáží na pařížské konzervatoři u prof. Bernarda Michelina i na letní akademii v Nice (1981). Ze zahraničního školení nutno jmenovat účast na Bartókově semináři u prof. Lászlo Mezö v Szombathely (Maďarsko). V letech 1982-1986 byl stipendistou Hudebního studia ČHF, kdy pracoval pod vedení prof. Alexandra Večtomova a prof. Josefa Chuchra. V letech 1986–1990 působil jako hudebník ve svobodném povolání a věnoval se převážně sólové koncertní činnosti. Je laureátem řady našich i zahraničních soutěží (mj. Pražské jaro aj), pedagogicky působil i v zahraničí (Řecko, SRN). V letech 1991–1996 zastával post koncertního mistra violoncell Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V letech 1994–2014 působil jako pedagog oboru hra na violoncello Hudební fakulty AMU v Praze. V březnu 1998 byl jmenován sólistou Českého rozhlasu. Mnohé nahrávky na CD, pro rozhlas i televizi. Badatelská, dramaturgická i pořadatelská činnost. Českou violoncellovou školu reprezentoval na MHF Pražské jaro naposledy v roce 2014.

 

Nastavení soukromí:

Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací o výkonu a používání webu, zajištění fungování funkcí ze sociálních médií a ke zlepšení a přizpůsobení obsahu. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas, který nám udělíte kliknutím na volbu „Souhlasím se vším“. Své preference můžete snadno upravit kliknutím na volbu „Podrobné nastavení“.

Povolujete: