Madrigal světský a duchovní

Výrazovost formy madrigalu a nové prostředky, které umožňovaly intenzivní vyjádření textu, imponovaly skladatelům protestantské části Evropy. Především v tvorbě Heinricha Schütze, který v Itálii studoval, ale překvapivě přesvědčivě zejména u Johanna Hermanna Scheina, předchůdce J. S. Bacha na kantorském postu u sv. Tomáše v Lipsku, nacházíme prvky a obraty známé ze skladeb nejlepších italských mistrů závěru renezance a počátku baroka. Žánr původně vyhrazený pouze světským námětům se zde transformuje do struktury, která slouží ideálně výkladu duchovních textů ve smyslu luterského pojetí hudby, a kterou nelze nazvat jinak než duchovní madrigal. Na začátku koncertu zazní výběr zpracování žalmových textů reprezentujících nejzdařilejší Scheinovu sbírku Israelsbrünnlein (Studánka Izraele). Druhou část první poloviny programu tvoří pozoruhodná reflexe těchto raně barokních klenotů z pera švýcarského skladatele 20. století, Willyho Burkharda. Mimořádně citlivých způsobem navazuje na dobové polyfonní techniky a využívá barevnosti modálního systému a vytváří svěží moderní zvukovost.

Poté, co se v Anglii objevila roku 1588 pod názvem Musica Transalpina první velká sbírka italských madrigalů s texty přeloženými do angličtiny, se tato forma stala populární i mezi britskými skladateli. Všechny tři madrigaly, uvedené na programu koncertu, slyšel Bohuslav Martinů osobně v podání souboru The English Singers, kteří hostovali v pražském Obecním domě 5. ledna 1922. Veselé písně s milostnou tématikou a komplikovanou hudební strukturou zanechaly na skladateli hluboký dojem. Ve 30. letech se několikrát zabýval kompozicí tohoto žánru a až v roce 1939 složil velmi osobně laděné České madrigaly, jejichž lidově milostný ráz odrážel silné prožitky z jeho vztahu s o 25 mladší nadanou skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou.

Lukáš Vendl absolvoval po maturitě na gymnáziu obor varhany ve třídě prof. Jana Hory na Konzervatoři v Praze. V roce 2003 zakončil studium u prof. Jaroslava Tůmy na pražské HAMU. V roce 2002 studoval na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku pod vedením prof. Wolfganga Zerera. Tématem jeho disertační práce je hudební teorie 17. a 18. stol. se zaměřením na tvorbu pro klávesové nástroje. Získal ocenění na několika domácích i zahraničních interpretačních soutěžích. Je varhaníkem v chrámu ČCE U Salvátora v Praze. Vyučuje na Pražské konzervatoři a na ZUŠ Charlotty Masarykové v Praze 6. Působí pravidelně jako lektor např. na letních kurzech staré hudby ve Valticích na Moravě. Provedl několik novodobých premiér rozsáhlejších vokálně instrumentálních děl např. z archivu kláštera v Želivi. Jako varhaník, cembalista či dirigent vystoupil mj. v rámci Plzeňského varhanního festivalu, Haydnovských slavnostech, Želivském festivalu, Bachovském týdnu v Budapešti, Smečenském varhanním festivalu, Orlicko-kladském varhanním festivalu aj. Spolupracuje s řadou vynikajících interpretů (Irenou Troupovou, Vilémem Veverkou, Jakubem Kydlíčkem) a souborů (Ensemble Inégal).